a) Výstava Matný rozměr je první příležitostí k otestování vzájemných průniků práce dvou mladých českých vizuálních umělců, malíře Argišta Alaverdyana a intermediálního umělce Jozefa Mrvy mladšího. Oba přitom představují své nejaktuálnější práce, zčásti inspirované vědomím chystané společné prezentace. Alaverdyan představuje soubor nových obrazů, Jozef Mrva jednak nové editační verze svých 3D animací, jednak dvojici tisků na textil vycházející z parametrů výstavního prostoru a začleňující do vlastního tvarosloví podněty z Alaverdyanovy malby.

aa) Těmito závěsy pro čelní stěny mimořádně táhlé výstavní krychle lze započít hledání těžiště celého výstavního kompozitu. Zobrazená perspektiva umocňuje hloubku sálu a ohýbá prostor v náznaku válce, na jehož vnitřní plochu jsme spolu s výstavou situováni. Vezmeme-li tyto dvě práce jako něco více než optickou hru, můžeme ji vnímat jako vizualizaci hypotetické prostorové situace, která přepisuje a komplikuje naši přímou zkušenost. 

b) U Argištových obrazů a Jozefových digitálních děl můžeme kroužit kolem pojmu „mapa“. Nejprve však musíme přijmout, že mapa nemusí být apriorně utilitárním schématem usnadňujícím orientaci v konkrétním prostředí, ale rovněž prezentací vztahů mezi abstraktními prvky. Mapy vizualizují vazby mezi blízkými i vzdálenějšími místy a (obdobně jako propracované mapy) předestírají jak jejich mnohost, tak vnitřní kompaktnost celku, v nichž propojit dvě či více míst vždy znamená oddělit zvolené vazby od množství všech vazeb ostatních. 

c) Argišt Alaverdyan je pro své malby vnitřně motivován dynamickými vztahy na plochách deskových her. Jako malíř je ovšem tlumočí do výrazových prostředků vlastních zvolenému médiu, do poloh polí a těles ve formátu obrazu, do vztahů mezi plošností a iluzivností, mezi zvrásněními, ohyby, přechody a ohraničeními, vrstvením a sousedstvím, větší či menší systematičností tahů štětcem, rukopisem a jeho ztlumením, leskem a matností barevného nátěru… Jedno neslouží druhému, ale směřuje ke komplexitě konkrétního obrazu, jež později strukturuje již jen jejich pozorovatel. 

d) Jozef Mrva využívá topografických fragmentů a topologických těles ke konstrukci „neúčelných racionalit a nepravděpodobných realit“. V jeho uvažování prostor není jakousi nevinnou daností, ale prostředkem našeho vztahování se ke světu. Změna parametrů  prostoru, vizualizovaného například jako rotující topologická smyčka, by pak mělo dalekosáhlé, patrně nepředstavitelné důsledky. 

dd) Představme si například stát, a říkejme mu třeba Slovensko, jehož prostor je bezhraniční, nemá tedy sousedy a skrze sousedství definované teritorium. Skrze co by se takový stát definoval? Jak by vypadala jeho politika? Jak by vypadaly mezilidské vztahy? ...

e) Na výstavě Argišta Alaverdyana a Jozefa Mrvy mladšího se dostáváme do blízkosti výzkumu vztahů ve velmi abstraktním režimu jejich možných vizuálních parafrází. Charakteristický je pro ně důraz na potenciál formálních prostředků, i když oba vycházejí z konkrétních podnětů a zdrojů, k nimž mají přístup nejen díky osobním zájmům a prioritám, ale také coby příslušníci generace, jejíž mentalitu již nevratně spoluurčila digitální média, díky kterým můžeme zakoušet spektrum doposud těžko představitelných realit s vlastními zákonitostmi a pravidly. 

Jiří Ptáček (2018)

zpět